Překvapuji sama sebe + bezobalový nákup

21. června 2018 v 16:40 |  Ze života
Ahoj,
pravě mám takovou "psací a povídací" náladu, proto bych se s vámi ráda podělila o události a situace, které mě nedávno potkaly.




V pondělí jsme se s kamarádkou poprvé vydaly do bezobalového obchodu. Nejprve jsme měly "strach", zda obchůdek vůbec najdeme, ale povedlo se a našly jsme ho opravdu rychle. Je sice malinký, ale je v něm k nalezení spousta základních věcí. Luštěniny, těstoviny, oříšky, sušené plody, vločky... a třeba i marmelády, kosmetika nebo oříšková másla. Chvíli jsme po obchůdku brouzdaly sem a tam a zkoumaly, co všechno zde mají a všechno si pořádně prohlížely. Když už jsme se konečně rozhodly (obě jsme totiž velmi nerozhodné), co koupíme, přišla další "obtížná" část. Pořádně jsme totiž nevěděly, jak zde máme nakupovat. Naštěstí se tam objevila jedna paní, a tak jsme se ještě chvíli dívaly a počkaly, až bude platit a řídily se podle ní. Na váhu jsme si položily misku a do ní nám paní prodavačka, majitelka obchodu, nasypala určité zboží. Já jsem si na zkoušku koupila trochu kešu, pistácií a yes chips. Všechno bylo moc dobré a cenově to vyšlo přibližně stejně jako v normálním obchodě. Kamarádka si koupila také yes chips, dále sušené fíky a mochyni.


Myslím, že jsme svůj první nákup zvládly na jedničku a už se těším, až obchůdek zase navštívíme. Přeci jen to máme blízko, takže proč tam nechodit častěji? A příště si určitě vezmu větší a praktičtější nádoby (možná budou i pytlíčky) a nakoupím nějaké luštěniny a vločky.



V úterý jsem nebyla ve škole tak upovídaná jako obvykle, ale spíš jsem pořád nad něčím přemýšlela, nebo spíš nepřemýšlela. Stačilo se zadívat z okna a rázem jsem byla v jiném světě. Je uklidňující občas uletět pryč a být mimo. Prostě snít...

Když jsem přišla ze školy domů, zašla jsem ještě do obchodu. A jak jsem si tak hezky šla, tak jsem před sebou spatřila pána na vozíku, který chtěl vyjet na kopec. Přešla jsem silnici, zpomalila a začala přemýšlet nad tím, zda ho mám do toho kopce vyvézt, nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla.

Pozdravila jsem ho a zeptala se, zda chce pomoct. Moji pomoc rád přijal. Odrážel se jednou nohou od země, a protože jel zády směrem ke kopci, otočila jsem ho a začala vozík tlačit nahoru. I přesto, že mi pomáhal otáčením kola na vozíku, bylo to pro mě docela náročné a byla jsem ráda, když jsme se ocitli na vrchu kopce. Tam mi pán poděkoval a dál jel sám, i tak jsem se ho ale ještě zeptala, zda zvládne dojet sám. Řekl, že ano.

Byla jsem moc ráda, že jsem mu pomohla. Ale stejně nechápu, že jsem se já k něčemu takovému odhodlala. Nevěřím tomu, že jsem dokázala vystoupit ze své komfortní zóny a udělat pro mě něco tak neobvyklého. Promluvit na cizího člověka, nabídnout mu pomoc a opravdu mu pomoct. Nechápu to, ale sama sebe jsem dost překvapila.


Jinak jsem velice ráda, že už se uzavřely známky, protože už jsem z té školy skutečně vyšťavená (mmm, dala bych si nějakou šťavu...). V plno předmětech jsem dostala možnost opravy, ale i přesto, že jsem se snažila, tak to v některých nedopadlo úplně podle mých představ.

V matematice mi vycházela trojka, psali jsme ještě ale čtvrtletku a pokud bych z ní dostala jednička, měla bych na vysvědčení dvojku a známku bych měla uzavřenou. Jenomže ne, já jsem nedostala jedničku. Nedostala jsem ani dvojku. Dostala jsem trojku.

Řekla jsem si tedy, že si to opravím. Nechám se vyzkoušet, dostanu jedničku a bude to. Jenomže ne, já jsem jedničku nedostala. Nedostala jsem ani dvojku. Dostala jsem trojku. Takže já si opravuju známku, abych neměla trojku a dostanu další trojku. Ach jo. No aspoň si už budu pamatovat, jak se počítá rovnice s neznámou pod odmocninou. :D

Ani mi tak nejde o to, že mám trojku, ale spíš o ten čas a energii, kterou jsem do toho vložila a která se mi jaksi "nevrátila". Holt, co se dá dělat.

V ostatních předmětech je už situace lepší. Třeba v pondělí jsem psala opravnou písemku z chemie, vycházela mi dvojka, ale když se mi naskytla možnost opravy, tak jsem ji využila. Opravu sice provázely různé komplikace, např. třída, ve které jsem to měla psát byla jinde, p. profesorka mi nejprve dala špatné zadání písemky (takže jsem ji psala až později), ale jinak se to podařilo a budu mít jedničku.


Jak to máte se známkami vy? A co bezobalový nákup? Nakupujete tímto způsobem? A pokud můžete pomoci, pomůžete?

Určitě mi napište do komentářů!

Mějte se hezky, Lucka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | Web | 21. června 2018 v 18:00 | Reagovat

Super článek! Už mi tady chyběl takový povídací. Taky se mi bezobalový nákup líbil, i když zpočátku jsem byla docela zmatená, že:D. Příště to už snad bude lepší. Ano, tvého zamyšleného výrazu si dost všímám, ale znám to, takže naprosto chápu:).
Nejlepší spolusedící :D  ;-)

2 Lucie Lucie | E-mail | Web | 27. června 2018 v 12:24 | Reagovat

[1]: Mně popravdě řečeno taky nějaký takový chyběl. :-D  No, napodruhé se snad lépe vybavíme a proběhne to bez komplikací. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama