Nedochvilnost

21. ledna 2018 v 16:25 |  Ze života
Ahoj. Vítám vás u nového článku. U prvního letošního článku, ve kterém se dozvíte o mé nedochvilnosti a o tom, jak proti ní bojuju.

Mám problém s nedochvilností. A to velký. Všude chodím pozdě. Když už někam přijdu včas, znamená to, že jsem přišla pozdě někde jinde. Dejme tomu, že jdeme se třídou do divadla a máme se u něj sejít. Abych se dostala k divadlu, musím stihnout tramvaj, která jede v určitý čas, jinak do divadla přijdu pozdě. Tu tramvaj v tom lepším případě stihnu, sice musím běžet, abych ji stihla, je mi obrovské horko a nejradši bych všechny lidi z té tramvaje vykopala, ale stihnu ji. Pak je tu ta horší varianta, tramvaj mi prostě ujede a já buď musím čekat na další spoj, nebo musím naplánovat trasu, která zahrnuje minimálně jeden přestup. Proto jsem opravdu ráda, že nemusím do školy dojíždět.


Ale 9.1. se stal zvrat. Rozhodla jsem se, že už nechci všude chodit pozdě, už jsem nutně potřebovala chodit včas. Ten den nás navíc první hodinu čekala písemka, a i přesto, že jsem to učivo nijak zvlášť neuměla, chtěla jsem si ho alespoň jednou celé před hodinou přečíst. A víte co? Mně se to povedlo! Poklidným tempem jsem vešla do třídy šest minut před zvoněním. Všichni byli z mého včasného příchodu zaraženi a překvapeni a to víte, já docela taky. Vždyť kolikrát jsem teprve v tento čas vycházela z domu! Ani pořádně nevím, co bylo tím prvním impulsem, díky kterému jsem začala přicházet dříve, ale už mě prostě nebavilo neustále dobíhat do školy, rychle ze sebe strhat oblečení a zpocená uhánět do třídy.



Ale stejně se divím, že už jsem z té školy nevyletěla. Víte, kolik mám zapsaných pozdních příchodů? JEDEN. Prosím vás, jakým zázrakem mám zapsaný jen jeden pozdní příchod? Je to nejspíš tím, že se tam vždycky nějak tak proplížím, a i přesto, že mě ti učitelé třeba už zapíší, tak mi ten pozdní příchod nakonec smažou. Teď jsem tedy ve stádiu, kdy se snažím, a i se mi to docela daří, chodit včas, tak snad mi to dlouho vydrží. Sice v pondělí mívám trochu problém, protože vyučování začíná v sedm a na sedm máme jenom jednou týdně (díkybohu, že ne víckrát), ještě jsem se nenaučila vycházet v rozumnou dobu. Toto pondělí jsem vycházela v 6:56. Nijak jsem se ale nestresovala, prostě jsem tam nakráčela asi v 7:08, omluvila se a sedla si. Jelikož ve třídě zrovna nefungoval počítač (jaká smůla), profesorka mě nemohla zapsat do třídní knihy. Proto si mě jenom poznačila na papír. Zatím mě nezapsala a troufám si říct, že už mě ani nezapíše. Jinak jsem ale tento týden chodila včas. Tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.



Jak zvládáte chodit včas vy? Máte nějaké tipy či osvědčené metody? Nebo jste jako já a taky jste všude poslední? Napište mi do komentářů!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 21. ledna 2018 v 16:56 | Reagovat

U nás ve třídě běžně dolejzali lidi ještě třeba čtvrt hodiny po začátku vyučování - ani nevím, proč jim to všihcni trpěli, ale nikdy nikdo neměl potřebu to hrotit. Vládl u nás přístup: "Tobě ta látka bude chybět, ne mně, můj problém to není." :D A myslím, že to taky hodně lidí motivovalo, aby začali být dochvilnější.
Já s tím problém neměla nikdy, spíš s opačným jevem. Vždy jsem všude byla až moc brzo. Ve škole klidně o půl hodiny dřív. Vstávala jsem s mamkou, která chodila brzo do práce, a neměla jsem potřebu jen tak dřepět doma, a tak jsem vyrazila do školy. Tam se vždycky dal někod odchytnout na pokec nebo obsání úkolů. :D Tak jsme tam třeba byli ve dvou, ve třech lidech, dokud se na poslední chvíli nepřivalila drtivá většina.

2 Lucie Lucie | Web | 21. ledna 2018 v 20:24 | Reagovat

Tak u nás je to přesně naopak. Většina lidí je tam brzy, a když začne zvonit, doplazí se ten zbytek. :-D

3 Bronislava Bronislava | E-mail | 24. ledna 2018 v 19:56 | Reagovat

Luci, ty máš obrovskou výhodu, že nemusíš do školy daleko dojíždět. A pokud se někam přesunuješ MHD, tak spoje jedou každou chvíli.
To já teď začínám v 7 30, ale ve škole jsem někdy už v 6 25!
Přeji Ti hodně úspěchů v boji s tvou nedochvilností. A už to, že si to uvědomuješ, je krok k úspěšnému zvládnutí tvého problému.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 4. února 2018 v 15:46 | Reagovat

Já, pokud to není takový extrém, že náhodou někde skončím neplánovaně dřív/pozdě, tak se snažím stihnout spoj absolutně mimo plán, obvykle dorazím tak o deset minut dřív, není ale výjimka, pokud dorazím i o půl hodiny a víc dřív. To mám v sobě od malička, protože když vím, že mám někam jít, většinou se začnu připravovat brzo, čím víc se to blíží, tím víc na to myslím, a nakonec nevydržím a vyrazím dřív. Samozřejmě pokud se nestane něco nečekaného jako že těsně před odchodem zjistím, že mám díru ve svetru a musím hledat, do čeho se převlíct, nebo že nemůžu najednou najít klíče. Jinak ne. Ale všimla jsem si, že čím blíž to má člověk do daného místa, tím spíš chodí pozdě. Protože kdo musí dojíždět od školy, zvykne si dávat pozor na čas. Myslím, že nejvíc se na tom podepsala právě střední, kde jsme sice začínali v 7:50, ale nám to jezdilo tak blbě, že jsem ve městě bývala kolem čtvrt na sedm a ve škole kolem 6:40. Tak jsem si zvykla být všude brzo - a je to výhoda. Člověk vždycky všechno okoukne a připraví se :D

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. února 2018 v 15:45 | Reagovat

Vidíš, dala sis úkol a ono to půjde. Pokud máš dobré vztahy s vyučujícími, dala bych jim to nějak nenápadně vědět. Že jako se budeš snažit "umravnit" svoje návyky, bude tě to taky navykat, abys začala cestovat včas. To se v životě vyplatí, člověk není za ledabylu nebo neschopného člověka. A ano, před dojítím na místo máš čas skouknout svůj stav a nechodit udýchaná a rozcuchaná. Pro život se ti to hodně hodí. Dnes mají šanci SPOLEHLIVÍ ;-)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. února 2018 v 15:50 | Reagovat

Ještě se vracím a zařazuji tě do Výběru TT Žít svůj život.
Na Blog.cz je nejvíc mladých děvčat, která mají podobný problém a můžeš je inspirovat. Už jen tím, jak se ti vyplácí chodit včas. A vím sama (69 let), že poukázáním na tuto nectnost nastavíš zrcadlo i nám starším - ani my někdy nechodíme včas ;-)  :-D

7 Lucie Lucie | Web | 13. února 2018 v 21:12 | Reagovat

[3]: Ano, jsem opravdu ráda, že nemusím dojíždět. Děkuji za přání a přeji ti taky hodně štěstí a úspěchů. :)

[4]: Asi máš pravdu, určitě je lepší přicházet dříve. Jenže když už se mi poštěstí a začnu se připravovat brzy, většinou mi do toho něco na poslední chvíli vleze a pak zase musím letět. :-?

8 Lucie Lucie | Web | 4. března 2018 v 22:34 | Reagovat

[5]: [6]: Ano, celkem se snažím dám učitelům najevo, že opravdu nechodím pozdě schválně. :-D Někteří už to ani nehrotí a mají z toho i legraci. Psala jsem to sice již na blog tématu týdne, ale i tak ještě jednou děkuji za dopsání do výběru. Opravdu mě to potěšilo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama