Tajemné peříčko

Peříčko naděje
spadlo mi do dlaně,
měkké jak peřina,
uchvátila mě jeho nevina.


 

Ekovýzva sice skončila, ale moje snaha pokračuje

8. května 2018 v 11:54
Duben už je za námi a s ním i konec ekovýzvy. Podařilo se mi splnit cíl, který jsem si dala?



Sociální čistka

29. dubna 2018 v 16:51 |  Co si myslím
Myslím si, že sociální sítě byly, jsou a stále budou velkým tématem k diskuzím. Dříve jsme je opěvovali, jak jsou skvělé, čím dál víc se ale mluví o tom, že tomu tak úplně není.

Jsou tyto sítě skutečně tak úžasné? Nebyl by život bez nich lepší? Předávají nám něco, nebo z nás pouze vysávají energii?

 


Hurá, Ekovýzva!

29. března 2018 v 22:42
Ahoj,
dnešní článek je takový kratší, spíše informační a je zaměřený na výzvu pořádanou organizací Greenpeace. Jedná se o výzvu, která lidem pomůže žít jinak a lépe a tím prospěje i celé naší planetě.


Já versus lyže aneb lyžák 2018

17. března 2018 v 15:37
Minulý týden jsem strávila na lyžařském kurzu, a proto bych se prostřednictvím dnešního článku s vámi ráda podělila o mé zážitky. Doufám, že se zasmějete a třeba si i připomenete svá studentská léta.






Zmanipulovaná…

4. března 2018 v 22:18
Měl v sobě jiskru. Měl v sobě něco zvláštního, co mi nedovolovalo se od něj odtrhnout. Zarýval se mi hluboko do kůže. Tančil a psal mi po kůži, jako bych byla papír, naprosto chladně a bez okolků. Chtěl v ní zanechat stopu, svůj podpis. Jako ostrá tužka ryjíc do papíru. Jako trn jenž kůži mi trhá a z níž kape mi krev. Ostrý střep zaryl se do duše mé. Oslepil mě. Mohla jsem utéct, mohla jsem svůj zrak přesunout jinam, ale nešlo to. Působil na mě tak silně, jako Slunce působí na Zemi. Naprosto mě omámil. Začala jsem pociťovat lehké pálení, bylo nepříjemně hryzavé, jako kousavý svetr.


Makám na sobě

11. února 2018 v 22:52
Je neuvěřitelné, jak se člověk postupem života mění. Jako malá jsem nerada chodila ven. Nechtěla jsem si hrát venku, nebavilo mě jezdit na výlety, neviděla jsem v trávení času venku žádný smysl. A víte, co dělám teď? Chodím dobrovolně ven. Klidně i sama a RÁDA. Prostě si obuju boty a jdu běhat. Nebo se jen tak projít. Vyčistit si hlavu a nasát pozitivní energii. Odpočinout si od běžných starostí a pozorovat přírodu. Dospěla jsem do stádia, kdy mě nebaví trčet celý den doma. A jsem za to nesmírně ráda. Jsem ráda, že se dokážu sebrat a vypravit se jen tak ven. Potulovat se, pozorovat krajinu a další jevy, které v běžném shonu vůbec nevnímám.


Nedochvilnost

21. ledna 2018 v 16:25
Ahoj. Vítám vás u nového článku. U prvního letošního článku, ve kterém se dozvíte o mé nedochvilnosti a o tom, jak proti ní bojuju.

Jen pár korun

19. prosince 2017 v 13:15
Jeden pátek nám tanečky končily asi o půl hodiny později než obvykle, ale to mi nijak nevadilo. Zašly jsme ještě s kamarádkami do DM drogerie, kde jsem se tradičně rozdělily. Kamarádky zamířily ke kosmetice, já k jídlu. Každý ke svému. Já mám to DMko opravdu ráda. Cítím se tam příjemně, působí to tam na mě tak harmonicky. Vždycky si ráda prohlížím ty jejich oříškové pasty, pomazánky, tyčinky a většinou si nějakou tu tyčinku i odnesu. Když se tedy každá pokochala u svého, rozloučily jsme se a šly domů.


Do jaké míry mě YouTube a blog ovlivňuje a inspiruje?

19. listopadu 2017 v 22:14 |  Téma týdne

Je až neuvěřitelné, kolik mi toho tyto sociální sítě dokázaly předat. Jak bych teď asi vypadala, jak bych se teď cítila, kdybych si nepřečetla a nezhlédla určité příspěvky a videa? Věděla bych vůbec to, co vím teď? Byla bych tam, kde jsem teď?


Kam dál