Bezobalu, přednáška o plastech, vegan piknik

Dnes v 15:55 |  Ze života
Ahoj,
tak se zase po delší době hlásím. Tento článek už mám rozepsaný tak 3-4 týdny, ale až dneska konečně spatřil světla světa. Takže konec "okecávání" a jdeme na to.



 

Stála tam a usmívala se

18. července 2018 v 16:14
Stála tam a usmívala se.

Usmívala se na mě.


Plány a cíle na prázdniny?

3. července 2018 v 16:43 |  Téma týdne
Prázdniny jsou tady a s nimi přichází i více volného času. Někteří z vás si možná pamatují, že jsem si na loňské prázdniny sepsala cíle. Pokud se chcete podívat či se nechat inspirovat, klikněte zde. Letos jsem se však rozhodla, že si nebudu dávat konkrétní cíle, ale že si vypíšu pár kategorií, ve kterých bych se chtěla nějak zlepšit či se něco nového dozvědět.

 


Překvapuji sama sebe + bezobalový nákup

21. června 2018 v 16:40 |  Ze života
Ahoj,
pravě mám takovou "psací a povídací" náladu, proto bych se s vámi ráda podělila o události a situace, které mě nedávno potkaly.



Tajemné peříčko

Peříčko naděje
spadlo mi do dlaně,
měkké jak peřina,
uchvátila mě jeho nevina.



Ekovýzva sice skončila, ale moje snaha pokračuje

8. května 2018 v 11:54 |  Ze života
Duben už je za námi a s ním i konec ekovýzvy. Podařilo se mi splnit cíl, který jsem si dala?



Sociální čistka

29. dubna 2018 v 16:51 |  Co si myslím
Myslím si, že sociální sítě byly, jsou a stále budou velkým tématem k diskuzím. Dříve jsme je opěvovali, jak jsou skvělé, čím dál víc se ale mluví o tom, že tomu tak úplně není.

Jsou tyto sítě skutečně tak úžasné? Nebyl by život bez nich lepší? Předávají nám něco, nebo z nás pouze vysávají energii?


Hurá, Ekovýzva!

29. března 2018 v 22:42 |  Ze života
Ahoj,
dnešní článek je takový kratší, spíše informační a je zaměřený na výzvu pořádanou organizací Greenpeace. Jedná se o výzvu, která lidem pomůže žít jinak a lépe a tím prospěje i celé naší planetě.


Já versus lyže aneb lyžák 2018

17. března 2018 v 15:37 |  Ze života
Minulý týden jsem strávila na lyžařském kurzu, a proto bych se prostřednictvím dnešního článku s vámi ráda podělila o mé zážitky. Doufám, že se zasmějete a třeba si i připomenete svá studentská léta.






Zmanipulovaná…

4. března 2018 v 22:18
Měl v sobě jiskru. Měl v sobě něco zvláštního, co mi nedovolovalo se od něj odtrhnout. Zarýval se mi hluboko do kůže. Tančil a psal mi po kůži, jako bych byla papír, naprosto chladně a bez okolků. Chtěl v ní zanechat stopu, svůj podpis. Jako ostrá tužka ryjíc do papíru. Jako trn jenž kůži mi trhá a z níž kape mi krev. Ostrý střep zaryl se do duše mé. Oslepil mě. Mohla jsem utéct, mohla jsem svůj zrak přesunout jinam, ale nešlo to. Působil na mě tak silně, jako Slunce působí na Zemi. Naprosto mě omámil. Začala jsem pociťovat lehké pálení, bylo nepříjemně hryzavé, jako kousavý svetr.


Kam dál